Fryšava vznikla v blíže neurčené době před rokem 1560 na území pernštejnského panství mezi dvěma již předtím zaniklými osadami Vlčkovice a Medlov. Její vznik úzce souvisí s tamější sklárnou, o které je první písemná zpráva z roku 1560. Podle zápisu v novoměstské knize svatebních smluv provdával tehdy sklářský mistr Mates z Fryšavy svou dceru Apolenu.
Ve vlastivědné literatuře byly vysloveny i domněnky, že ves existovala již dříve pod jménem Medlánky, zmiňovaným v roce 1500 u pernštejnského panství.
JV od obce se nacházela zaniklá osada Medlov, která nesla jméno po prvních kolonizátorech zdejší oblasti, pánech z Medlova.  Obec je poprvé zmiňována v roce 1348 a naposledy v roce 1358. Zanikla nejpozději do roku 1384. Na jejím místě založil pravděpodobně Vilém z Pernštejna nynější rybník Medlov ( 29 ha ), který je písemně poprvé zmíněn v roce 1587. V roce 1934 zde bývalý lyžařský reprezentant Leoš Stehlík zřídil sportovní a rekreační středisko, do něhož zval také význačné umělce. Z původního areálu byla na počátku 80. let vybudována moderní odborářská zotavovna, nyní přeměněná na moderní hotel. Medlov je jedno z nejznámějších rekreačních středisek Vysočiny. Medlov v dřívějších dobách navštívili i význační umělci jako V. Nezval, J.V. Pleva, bratři Křičkové, J. Voskovec a J. Werich, V. Makovský, J. Kubelík, J. Páleníček, okouzlen tu byl i J. Drda. Na Medlově zkomponoval J. Ježek známou píseň „ Když jsem kytici vázala ".
Zaniklá ves Vlčkovice je zmiňována v letech 1366 a 1368. Rozprostírala se SZ od Fryšavy. V roce 1496 je již uváděna jako „ pustá ves na Vříšti ".
Fryšava se stala v 2. polovině 16. století součástí novoměstského panství a sdílela s ním jeho osudy. Jméno obce je pravděpodobně německého původu. V roce 1749 dostala obec pečeť, ve znaku má rádlo a nad ním hvězdu.
Obec Fryšava se rozkládá v délce asi 2 km po obou stranách potoka Fryšávky, který pramení 2 km západně od obce a jehož původní název byl Vříšť ( Bříšť ). Fryšávka ústí v Jimramově do Svratky. Povodí Fryšávky bylo pro své krajinné hodnoty zapsáno do tzv. Zelené knihy mezinárodní organizace IUCN.
V roce 1651 byly založeny na novoměstském panství dvě železářské pece, a to na Kadově. Pece byly založeny před vznikem obce Kadov na pozemcích, které v té době zřejmě patřily ještě k Fryšavě, protože v roce 1587 vlastnilo 6 fryšavských osadníků louky na části zvané „ na Kadowech ". Souběžně se vznikem kadovských železářských pecí se také začala v 2. polovině 17. století u Fryšavy těžit železná ruda. Podle údajů z roku 1741 se naleziště nacházelo na jižním okraji katastru obce a jednalo se o mohutné ložisko. V roce 1802 je zmiňován důl Martin a v roce 1839 důl Matěj. Do 50. let 19. století se zde doloval jemnozrnný magnetit s vysokým obsahem železa.
Fryšavská sklárna patřila spolu se sklárnou na Vříšti mezi nejstarší na novoměstském panství. Fryšava a Vříšť měly zřejmě po dvou sklářských hutích. V polovině 17. století byla na Fryšavě zavedena výroba benátského skla. V roce 1711 byla sklárna po úderu blesku silně narušena, v roce 1718 zcela vyhořela. Provoz byl znovu obnoven, ale zprávy o činnosti končí již rokem 1729. Výrobky z poslední fáze činnosti fryšavských hutí, zejména upomínkové džbánky s emailovými výjevy, jsou uloženy v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Sklárna byla v místě bývalého Šínova hostince ( č. 42 ).
Na Fryšavě žilo mnoho významných osobností. Fryšavský lesník Rudolf Gabessam ( 1852 - 1912 ) získal z Norska v roce 1891 lyže a začal je jako jeden z prvních na Novoměstsku používat. Do fryšavské hájenky přišel v roce 1922 Jiří Židlický-Harusák ( 1895 - 1950 ), jenž byl nejen lesníkem, ale i malířem a spisovatelem. Na Fryšavě žil od roku 1929 až do své smrti malíř Václav Jícha ( 1874 - 1950 ). V roce 1903 přivedl na Fryšavu také básníka Otokara Březinu. Jíchův švagr, hudební pedagog a skladatel Otakar Šín ( 1881 - 1943 ), se narodil na Rokytně, ale vyrůstal na Fryšavě. Byl učitelem J. Ježka. Na Fryšavě se v roce 1913 narodil řezbář František Košík, který prostřednictvím Art-centra vystavoval i v zahraničí. V roce 1922 se na Fryšavě narodil také hudební skladatel Pavel Čotek, docent pro obor hudební teorie na Univerzitě Palackého v Olomouci.
V letech 1944 - 1945 byla obec opěrným bodem odbojových skupin. Místo štábu bylo na Fryšavském kopci SZ od obce, kde je i památník. Dne 9.5.1945 došlo ve Fryšavě k boji partyzánské skupiny „ Záře " s ustupující německou armádou. Přitom padlo 12 partyzánů a 5 místních občanů. Všichni jsou pohřbeni na místním hřbitově. Na jejich hrobě je památník podle návrhu sochaře V. Makovského. Na fryšavském hřbitově jsou rovněž pochováni Václav Jícha a Otakar Šín.
Dům Václava Jíchy je vyzdoben sgrafity novoměstského rodáka Karla Němce z let 1927 a 1932. Tento malíř vyzdobil v roce 1931 sgrafity rovněž katolický kostel, který je zasvěcen sv. Matouši a byl postaven spolu s farou v roce 1788. Sgrafita Karla Němce však byla při pozdějších opravách kostela zabílena.

<<< zpět