Původ
Starobylá osada dostala název podle klikaticí se říčky, jejíž jméno se opakuje vícekrát ve starých archivních zprávách s různými obměnami. Původ a význam jména byl v minulosti různě vykládán. Přidržíme-li se obyčeje slovanského pojmenování řek, pak je nejvýš pravděpodobné, že jméno vzniklo od staročeského slova sworti, tj. vinouti se. Byla to říčka vinoucí se, tj. Swortka. Jazykovými obměnami pak vzešlo jméno Svratka.
Koncem 13. století vzniklo rychmburské panství, jehož středem se stal nově zbudovaný hrad Rychmburk. Tím byly dány pevné základy pro osídlení okolního kraje. Vytvořením panství vzniklo současně poddanství, čili sociální vázanost lidu ke gruntovnímu pánu, vyjadřovaná souhrnem povinností k němu.

Z dávné historie
Nejstarší zprávy o Svratce se datují kolem roku 1350, tehdy patřila ke zmíněnému rychmburskému panství. Když v roce 1392 postupoval Smil z Pardubic a Rychmburka panství Otovi z Bergova a Bočkovi z Poděbrad , vyjmenoval v postupovacím zápise všechny obce panství. Mezi nimi je i městečko Svratka.
Feudální společenský řád se upevňoval a všemi formami vykořisťování poddaných umožňoval hospodářský rozvoj. Husitské hnutí bylo logickým důsledkem hlubokých církevních a sociálních rozporů feudální společnosti a zasáhlo i tento kraj. Před husitstvím byla situace na Českomoravské vrchovině velmi tíživá. Poddané postihovaly stále větší daně a církevní poplatky. Proto byla husitská vojska přijímána s radostí. Až do bitvy u Lipan byla celá oblast v rukou husitů. V roce 1421 se zastavil Jan Žižka při svém tažení na Moravu u Rychmburku, avšak hrad nedobýval. Teprve v roce 1425 jej dobyli sirotci.
Nezdařilého povstání českých stavů proti králi Ferdinandu I. Se zúčastnil také držitel hradu Vilém mladší z Valdštejna za trest musel Ferdinandovi postoupit zámek i městečka Rychmburk, Skuteč, Hlinsko, a Svratku, dále 60 vesnic a dvorů. V roce 1485 zapsal zemský písař Martin z Dobronína do Zemských desek zboží náležející k svratecké rychtě: „ Svratka, městečko celé s rychtú, ves řečená Swratúch k téže rychtě přislušející, Krziankowie, polovice vsi pusté, Herarcz, ves po řeku Swarczow."
Tehdy náležela Svratce všechna městská práva. Roku 1558 bylo rychmburské panství prodáno nejvyššímu sudímu království a hejtmanu chrudimského kraje Zdeňku Berkovi z Dubé a Lipého. Za tohoto vlastníka byl Svratce udělen znak: půlený štít, v jehož levém, zlatém poli je černá ostrv o 4 pahýlech pokosem položená, v pravém stříbrném poli vyvrácená zelená lípa se 7 kořeny.
Za rodu Berků, vládnoucího téměř 150 let na Rychmburce, nabyl feudalismus nejreakčnější podoby. Ta se projevila nejvýrazněji po bělohorské porážce, kdy městská práva byla stále oklešťována. Svratka je po vydání „Obnoveného zřízení zemského" v roce 1627 zcela ztratila, výsadní listiny byly svrateckým odňaty.

17., 18. a 19. století
V třicetileté válce trpěl celý kraj nájezdy cizích vojsk. Válka vyháněla venkovský lid do lesů a českomoravský hvozd se tak stal útočištěm těžce zkoušených psanců. Následoval i tvrdý rekatolický útlak. Veškerá tíha zbídačení našich zemí za dlouhé války dopadla na podobné a mnozí se bouřili proti vrchnosti světské i církevní. Od poloviny 18. století, když se začal lid bouřit proti nesnesitelným robotním břemenům, došlo k potupnému omezování vrchnostenské moci. Stalo se tak robotními patenty. Od roku 1706 do roku 1823 získal rychmburské panství rod Kinských. K reversu Karla VI. Ze 17. ledna 1729 se říká, že: „bývala v městském stavu obec ‚Česká Svratka před dávnými časy, ale stav ten beze snadu skrze vojenský vpády k zrušení jest přišel a svratečtí nemohouce žádných privilegií proukázati za sedláky a chalupníky držáni býti museli." I žádali, aby jim zase potvrzeny byly trhy, na něž obdrželi výsadu ze dne 7.7. 1728. Starší privilegia však buď shořela před rokem 1728, nebo si je vrchnostenští páni oficíři půjčili navždy.
Panství rychmburské znovu pak vyměnilo řadu svých pánů, z nichž za zmínku stojí uvést Filipa Kinského, který založil některé průmyslové závody a začal na Vysočině pěstovat len. V letech 1766-1776 dal vybudovat v rokokovém stylu nad Svratkou lovčí zámeček Karlštejn. Prodloužené panství prodal roku 1823 bavorskému šlechtici Karlu Alexandru Thurn-Taxisovi.
Josef II. Vydal v roce 1781 dva důležité patenty: toleranční, jímž bylo povoleno protestantské vyznání, a patent o zrušení nevolnictví. Tehdy se stali „poddaní opět lidmi". Kromě roboty nebyli povinni konat svým pánům žádné jiné služby. To platilo do březnu roku 1848, kdy císař Ferdinand V. vyhlásil konstituci a zrušil robotu. Tím zanikly vrchnostenské úřady.
V roce 1850 byl v Hlinsku zřízen okresní soud a v roce 1855 okresní úřad, který byl začleněn do chrudimského hejtmanství. Robotní pouta padla, ale starost lidu o uhájení živobytí nepřestávala. Pracovali na drobných políčkách, hlavní obživou byly brambory a chléb.
Téměř pět století byla Svratka v držení rychmburské vrchnosti. Páni z Pardubic, z Poděbrad, Berkové z Dubé a Lipého, Kinští z Vchynic a Thurn-Taxisové vládli nad lesy i nad lidmi a přijímali supliky poddaných.

Svratka jako město
Nadcházející kapitalistický řád je charakterizován vznikem a rozvojem průmyslu. Prvním továrním podnikem na Svratecku byla papírna Ignáce Fischera na Cikánce u Svratky. Zahájila provoz v roce 1804. V roce 1862 vznikla ve Svratce tovární výroba sirkařská, založená Ignácem Jebasem. S rozvojem dělnického hnutí. Je předznamenáním vzniku dělnických spolků.
Přišel rok 1867 a obec Svratka byla povýšena na město. Stalo se tak totiž přípisem tehdejšího okresního úřadu v Hlinsku, ve kterém se oznamovalo: „Císařský a královský úřad v Hlinsku oznamuje tímto politickému představenstvu ve Svratce, že jeho c. k. apoštolské veličenstvo, císař pán ráčil s nejvyšším rozhodnutím ze dne 6. července 1867 městečko Svratku v okrese Hlinském, kraji Chrudimském k městu co nejmilostivěji povýšiti..." Na počest toho byla za 100 zl. Zhotovena socha sv. Václava a osazena uprostřed náměstí, kterému též tehdy dala název-náměstí Václavovo. Sochu zhotovil pražský sochař Ludvík Wurzl.
Povýšení Svratky na město změnilo život obyvatel. Město se modernizovalo, začala přestavba některých domů, otevíraly se nové obchody, řemeslnické dílny, hostince, bylo založeno několik spolků: divadelní spolek Kollár byl založen roku 1877. V letech 1868-81 fungoval čtenářský spolek Svornost, spolek včelařů, řemeslnická beseda, hasičský sbor /1877/. Roku 1895 byl ustanoven Sokol, 1909 rybářský spolek.
Lid na Svratecku žil tvrdým životem, neboť chudá a primitivním způsobem obhospodařovaná půda neposkytovala dostatečnou obživu. Potřebné předměty pro domácnost i pro hospodářství si každý zhotovoval sám. Časem se někteří zdokonalili určitém oboru tak, že v něm vynikli. Tím postupně vznikala řemesla, buď jako doplněk obživy, nebo jako její hlavní zdroj. Neplodné kamenité stráně nutily ke zpracování materiálů, kterých tu byl dostatek, ať už to byla jílovitá hlína, kámen, dřevo apod. I když bylo zemědělství stále ještě hlavním zaměstnáním obyvatel, vzrůstal tehdy i význam průmyslové výroby. Známým odvětvím ve Svratce bylo hrnčířství a plátenictví, koželužství, obuvnictví i řemeslo dřevařské. V roce 1865 byl založen průmysl klempířství, základ dnešního podniku Mars.

Naše století
Počátkem 20. století nastal rozvoj podnikání a období rozmachu. Změny zasáhly i řemeslnou výrobu, třebaže na ni tíživě doléhal tlak tovární velkovýroby. Živnostenský řád, uzákoněný v roce 1859, kodifikoval svobodu podnikání a nadobro zrušil cechovní zřízení-typický přežitek z feudální doby. Hrnčířská výroba ve Svratce byla nahrazena výrobou klempířskou. Od té doby je Svratecko známo jako kraj klempířů a plechových výrobků. Úplně zanikla výroba sirek, tkalcovství se zcela přesunulo do Hlinska, obuvnictví do Skutče, řemeslo dřevařské hlavně do Krouny.
Rozvíjela se i kultura. Velkou a úspěšnou činností pokračoval divadelní spolek Kollár, při škole vznikl věhlasný pěvecký sbor, známá byla i svratecká kapela. Nejrušnějšími obchodními centry Svratky zůstalo náměstí, pak ulice Palackého /z náměstí na křižovatku/ a Libušina či „Podměstí" /z křižovatky k Cikánce/. Rozmach výroby si vynutil další rozvoj komunikací a výstavbu nových domů.
Tehdy ve Svratce žilo přibližně 1400 obyvatel. 1. světová válka se vyžádala nesmyslné oběti na životech. Jména svrateckých padlých občanů jsou vytesána do kamene památníku na náměstí. Po vyhlášení samostatné republiky v roce 1918 dostalo nové pojmenování-na počest prezidenta osvoboditele. Nad památníkem byla vysazena lípa. Poválečná obnova výroby i zemědělské i průmyslové probíhala pomalu. Z těžké doby se zmáhala i kultura. V roce 1928 se pro veřejnost otevřela místní sokolovna, na tehdejší dobu moderní budova pro účely kulturní, tělovýchovné a společenské. Návštěvníci mohli zhlédnout na jevišti oponu, dílo umělců Josefa Fialy, Jindřicha Bubeníčka a Cíny Jelínka, obdivované všemi, kteří rozuměli rozvíjejícímu se malířskému umění Vysočiny. Otevírali se nové menší i větší obchody a dílny řemeslníků. Poprvé vyjeli autobusy směrem na Hlinsko a k nejbližšímu vlakovému nádraží na Čachnov. Rozvoj zaznamenal i podnik Mars a další klempířské a pilnikářské dílny.
Ve dvacátých letech navštívil Svratku pražský nakladatel Bedřich Tuček a Svratce zůstal věrný natrvalo. Právě on přilákal na Vysočinu desítky akademických malířů,kteří zde tvořili svá významná díla. Svratka se tak zanedlouho stala střediskem nejen turistů,ale i umělců. Snad právě proto zamýšlel v pozdější době (1936) svratecký velkoobchodník Jindřich Bureš vystavět moderní hotel. Stavba se o několik let pozdržela, ale v těžké době druhé světové války byla dokončena a slovo Mánes bylo známé v širokém okolí. V restauraci „U Šillerů"(Vysočina) se každoročně scházeli věrní návštěvníci Svratky i významné osobnosti nejen malířské, ale i literární, herecké,hudební, politické apod.
Období druhé světové války ukázalo zdejší obyvatele v dobrém světle. Po celé válečné období zachovali věrnost rodné zemi. V noci na 26.3.1945 byl na kraji lesa nad Moravskou Svratkou vysazen sovětský partyzánský oddíl „Vpřed" pod velením majora Nikolaje J. Melničuka- Orla.Tento velitel zorganizoval skupinu českých vlastenců k boji proti nacistům a zapsal se významně do osvobozovacích bojů Svratecka.Březen, duben a první květnové dny roku 1945 byly lidovým ozbrojeným vystoupením proti okupantům. Přes 30 zdejších mužů obětovalo své životy za svobodu vlasti. Jména svrateckých rodáků připomíná také památník na náměstí. Svratka byla druhým městem ve východních Čechách, kde vzniklo 5. května povstání. 8.května 1945 Německo kapitulovalo a na náměstí poprvé po šesti letech zazněla naše hymna.Když 9. května ustupovali Němci přes Svratku, bylo letecky zapáleno několik budov /dnešní autobusové nádraží /. 11.května prohlásil velitel major Orlov činnost partyzánů za skončenou. Svratka se stala partyzánskou obcí.
Ve volbách v roce 1946 získala většinu komunistická strana. Tehdy ještě strana naplněná nadějemi a elánem mladých lidí. V roce 1949 došlo k územním změnám a Svratka byla začleněna do nového okresu Hlinsko. Po dalších územních změnách bylo město připojeno ke žďárskému okresu.
Při řece Svratce vzniklo koupaliště, nad Mánesem golfové hřiště, jehož vzhled z velké části navrhl svratecký výtvarník Alois Chocholáč. Nová doba však také vnesla stín do poválečného rozkvětu a budování. Nastalo období zestátňování drobných řemeslnických dílen, soukromých obchůdků, restaurací i velkých podniků typu hotel Mánes. Zemědělci byli nuceni odvádět majetek do velkých družstev. To byla činnost tehdejší neočekávané komunistické moci. Od roku 1950 se stal Mars národním podnikem.
Na Cikánce byl vystavěn kempink s chatkami, dnes - značně rozšířen - slouží jako rekreační zařízení Žďas. Hotel Mánes se přiřadil k podniku Interhotely Brno. Místní jednotné zemědělské družstvo bylo ustanoveno v roce 1949. I ono se ne vždy moudrými postupy postaralo o značnou přeměnu krajiny. Svratecká jizba/malé muzeum o Svratce a jejím okolí/ bohužel zanikla v roce 1959 úmrtím zakladatelem B. Tučka, rozpadl se i divadelní ochotnický soubor Kollár/kolem roku 1970/. Rozběhli se tzv. brigádnické stavby v akci Z. Vznikla budova mateřské školy, obchodní dům na náměstí, tělocvična při ZŠ, nový most mezi Českou a Moravskou Svratkou, vodní nádrž pod koupalištěm, prodejna stavebnin, benzínová pumpa. Dříve zakázaný Sokol nalezl své pokračovatele v podobě ČSTV. Svratka se rozšiřovala, vznikaly nové komunikace, rodinné domky a tzv. „bytovky" v družstevní výstavbě. Uskutečnila se mnoho let plánovaná dostavba základní školy.

Oficiální stránky: www.svratka.cz

<<< zpět