Samotín

 

 

Základní údaje: 18 obyvatel, 730 m.n.m., první písemná zpráva o obci 1717

 

Samotín je jedním ze sídel, které vznikly na území bývalého novoměstského panství až v poslední fázi kolonizace, a to na počátku 18. století. Do té doby bylo území, na kterém se nachází Samotín, zalesněno a patřilo pod správu rychtáře v Německém (dnešní Sněžné). Rozvíjející se výroba v železářských hutích novoměstského panství vyžadovala stále vyšší potřebu Samotín je jedním ze sídel, které vznikly na území bývalého novoměstského panství až v poslední fázi kolonizace, a to na počátku 18. století. Do té doby bylo území, na kterém se nachází Samotín, zalesněno a patřilo pod správu rychtáře v Německém (dnešní Sněžné). Rozvíjející se výroba v železářských hutích novoměstského panství vyžadovala stále vyšší potřebu dřevěného uhlí, tím i větší požadavky na těžbu dřeva. Tak došlo pravděpodobně i k vykácení lesa v místě zvaném "Na Samotíně".

V roce 1717 dovolila novoměstská vrchnost, aby si dělníci pracující při panských podnicích postavili na tomto místě domky a obdělávali okolní půdu. Když zde bylo v roce 1735 již 8 osadníků, dala tehdejší představená novoměstského panství hraběnka Hohenzollernová pozemky zaměřit a předepsala osadníkům povinnosti vůči vrchnosti. Tak vlastně vznikl dnešní Samotín, jehož název pochází od jména místní části lesa.

Obec zůstala již při novoměstském panství a sdílela jeho osudy. V roce 1767 dostala vlastní pečeť, ve znaku má zajíce u jehličnatého stromu a nad ním zářící slunce.

Samotín byl často přiřazován k různým okolním obcím .Tak v letech 1850 - 1919 patřil k Blatinám, 1960 - 1964 ke Krátké, 1964 - 1975 a 1990 - 1991 ke Kadovu, 1976 - 1990 a od 1992 ke Sněžnému. Středem katastru Samotína prochází v geologickém podloží pruh amfibolitů, zbytek tvoří dvojslídné ruly.

Samotín je typickým příkladem sídla s rozptýlenou zástavbou. Obytná stavení (některá ještě dnes roubená) byla situována přímo do obdělávaných pozemků a jsou nyní obklopena na jaře bohatě rozkvétajícími loukami. Pastviny a pole jsou rozčleněny mezemi a kamenicemi, na kterých nejčastěji rostou jeřáby, lísky a šípkové růže. Je to téměř zapomenutý kout panenské přírody, která inspirovala mnoho malířů v jejich tvorbě. Protože se Samotín nachází na samotném okraji centrálního hřbetu Žďárských vrchů, je jedním z nejčastějších východisek túr k některým vrcholových skalám. Nejblíže Samotína jsou Dráteničky (775 m), kam vede ze Samotína zelená turistická značka. Je to chráněná přírodní památka a patří k nejvíce využívaných horolezeckým terénům. Hřeben je asi 200 m dlouhý a vytváří několik věží, z nichž nejvyšší je Sokolí věž vysoká 35 m. Z Dráteniček je krásný výhled do okolí. Dříve se Dráteničky nazývaly Juránkova skála, místní název je Drátník.
Od Dráteniček vede červená turistická značka na malinskou a Lisovskou skálu. Malinská skála (811 m) je chráněnou přírodní památkou. Je to skupina 3 skalních útvarů. Setkáme se zde s drobnou puklinovou jeskyňkou hlubokou 3 m. Jde o tzv. pseudokrasový jev. Vzdálenější Lisovská la (802 m) je rovněž chráněnou přírodní památkou. Je to zalesněný skalní útvar s lavicovou odlučností ruly.

V 18. století se v okolí Samotína také těžila železná ruda. Z roku 1741 je zmínka o 4 šachtách poblíž cesty ze Samotína do Blatin. V prvním pololetí 19. století byla těžba ukončena.

Místní legendou se stala samotínská hospoda a její "Samotínský vánek". Samotínský vánek byl bylinný likér, který podle vlastního receptu vyráběl a návštěvníkům samotínské hospody prodával bývalý hostinský pan Emil Tlustoš. Samotínská hospoda byla oblíbenou zastávkou všech turistů, navštěvovala ji také řada umělců. po smrti pana Tlustoše však zůstala svérázná hospůdka uzavřena.

V letech 1944 -1945 byl Samotín opěrným bodem partyzánského oddílu "Záře" (Zarevo). Připomíná to pamětní deska na budově zv. Partyzánka.
Na chalupě v Samotíně často pobýval hudební skladatel a pedagog Zdeněk Blažek (1905 - 1988). Byl 15 let ředitelem brněnské konzervatoře, složil operu "Verchovina" a na Horova slova kantátu "Zpěv rodné zemi".

Samotín nemá přímé autobusové spojení. Autobusová zastávka v Krátké na lince Žďár nad Sázavou - Daňkovice je vzdálená 2 km.