Roku 1642 prodal Šimon Kratzeráp mistru sklenné hutě na Vříšti  Janu Fridrichovi kus lesa od rybníka Křižánkovskýho až k Švarcově ke kolonisování. Jan Fridrich vystavěl sklennou huť, přikoupil ještě panského lesa, přikoupil grunty od sedláků křižánkovských              

a vystavěl dvůr.

      Byla tedy v roku 1642 sklenná huť na Vříšti v činnosti. Po této době někdy sklenná huť zanikla a vrchnost vystavěla železné hutě a hamry na Kadově a na Vříšti. (vznik těchto obcí).

      Na železnou rudu dolovalo se na různých místech: u Odrance, Kuklíka, v lese Bohdalci,              u Kadova, u Samotína a u Německého, „ Pérka", skála směrem ke Krátké je utvořeno asi z německého slova „Bergwerk" a dosud tam vidíme hluboké jámy a roztroušené balvany železné rudy.

      Na Vříšti byl pro úřednictvo vystavěn velký zděný dům, kterému se dodnes říká

„panský dům".

      Havíři měli svůj spolek a památkou na ně dosud je prapor s havířským znakem umístěný v katolickém kostele v Německém. Jiné památky na tyto hutě jsou:

      Kříž litý na „Rovinách" asi  5 m vysoký ozdobně provedený, kříž na „Borovičkově skále", železné kované pomníky (kříže) na starém hřbitově u katolického kostela, které mají otvírací skřínky pro nápisy a jména zemřelých. Sám se pamatuji na některé předměty zde vyrobené

(žehličky, nůžky, kleště - vše kované).

      V druhé polovici 19. století železné hutě na Kadově zanikly. V hamru na Vříšti se ještě pracovalo později. Byly zde vlastně hamry dva. Vlastní hamr byl v místech, kde nyní silnice k Jimramovu tvoří prudké okliky. Nyní na tom místě je továrna pana Josefa Veselého z Německého - přádelna , - který hamr koupil v r. 1888 od Eislerů.

      Druhý hamr byl cínovna v místech, kde nyní stojí elektrárna pana Josefa Veselého. Tento koupil hamr od J. Dostála z Německého někdy počátkem dvacátého století a vystavěl na tom místě novou elektrárnu do roku 1910.

      V roku 1891 koupil pan Veselý mlýn u Líšné a zřídil tkalcovnu. Tkalcovna a elektrárna mají nyní pohon - vodní turbinu. Mimo to je u v elektrárně, která od roku 1913 dodává elektrický proud do Německého, Dieselův naftový motor pro případ nedostatku vody.

Vápenky.

      Ještě na mapě generálního štábu z r. 1916 je za německou rychtou označena vápenka, která tam za dřívějších dob bývala a kde ještě rychtář Jílek pálil vápno stavbu rychty. Druhá vápenka byla v místech, kde je nyní Jelínkova pazderka č. 94. Hospodáři se přivezli vápenec ze Studnic a zde si vápno vypálili.

<<< zpět