Elektrizace

 

                        Josef Veselý, majitel statku č. 9 v Německém, koupil roku 1887 hamr na Vříšti od Pikharta a zřídil tam přádelnu. V roku 1891 koupil mlýn v Lišné a zřídil    tam tkalcovnu. Po roku 1900 koupil od Dostála druhý hamr na Vříšti t.zvanou cínovnu a postavil na témž místě novou elektrárnu, aby svým dvěma továrnám dodával elektrický proud. Od roku 1913 dodává elektrický proud do Německého, kde bylo v témž roce zřízeno „Zemědělské družstvo pro vedení a zužitkování elektrické síly"

Zřízena elektrická síť po obci a zavedeno elektrické osvětlení obce a jednotlivých domů, jichž majitelé k „družstvu" přistoupili. Poprvé zazářilo světlo elektrické po obci dne            18. listopadu 1913.

Později přistupovali za členy i ostatní a dnes již elektrické osvětlení je zavedeno    ve všech domech. Družstvo koupilo pojízdní elektrický motor a pilu kruhovku   na řezání dříví a půjčuje je za poplatek členům.

 

Z počátku používáno motoru málo. Nyní však, zvláště v době mlácení obilí, bývá motor  na několik dní předem zamluven.

Někteří hospodáři koupili si vlastní motory:

rychtář Dobrovolný č. 43, Hájek Ludvík č. 48, Veselý č. 9, Boháček Josef č. l7.

Elektrickým motorem pracují a vlastní motory mají tři stolařské firmy v Německém: Miloš Sláma č. 98, František Švanda č. 45 a František Kozel  čís. 59.

Cena elektrického proudu je nyní:

pro osvětlování za l Kw ... 3 Kč.

pro motor za l Kw... 2 Kč

Za půjčení motoru l Kw... l Kč

Za půjčení kruhovky l Kw... 50 hal.

 

         Meliorace pozemků

Již před světovou válkou jednalo se o melioraci pozemků v Německém. Zřízeno meliorační družstvo, které konečně obdrželo v roku 1926 státní podporu 30% a zemskou 40%, takže zjara v roku 1927 přistoupilo k melioraci pozemků.

Práce zadány firmě Inž. Emilián Bartoš, Břeclava. Drenážní trubky od cihelen hodonínských. Na podzim 1927 provedena regulace potoka v „Lázích" touže firmou.

 

         Hospodářské družstvo

V roku 1927 vystavělo Hospodářské družstvo z Nového Města v Německém filiální skladiště a správcem jeho ustanoven Josef Sláma, rolnický syn z Lišné. Pozemek pro skladiště koupilo družstvo od obce u „dolního rybníka".

Filiálka tato prodává umělá hnojiva, hospodářské stroje a potřeby, uhlí, vápno, krmiva                 a na šrotovníku poháněném elektřinou šrotuje hospodářům obilí. Od hospodářů obilí kupuje.

         Hojně je hospodáři vyhledáváno. Již roku 1928 musily být přistavěny sklepy pro uhlí                a vápno.

 

         Drogerie

   Od počátku roku 1928 otevřel v Německém drogerii Jaroslav Lorenc v domě čís. 62               (dům je majetkem obce a je zde obecní kancelář). V letech 1928 a 1929 dala obec tento dům pokrýti eternitem.

 

 

Družstevní lihovar

         O vánocích 1928 přičiněním Jos. Boháčka č. 17 svolána schůze zájemců o lihovar, která byla hojně místními i z okolí rolníky navštívena. Výsledek byl silný zájem pro stavbu lihovaru, aby hospodáři mohli lépe zpeněžiti brambory. Záhy z jara 1929 svolána ustanovující schůze, zvolen výbor, který za předsednictva Josefa Boháčka měl se postarati, aby lihovar ještě v roku 1929 byl postaven a v činnosti.

Koncese koupena na Slovensku.

V květnu 1929 koupen pozemek od Františka Juránka čís. 19 při silnici ke Vříšti 60 arů                  za čistých 20 000 Kč a odpadová voda měla připadnouti k používání dosavadnímu majiteli pozemků.

         V polovici června počalo se s vykopávkami a počátkem července začalo kladení základů.

Stavbu provádí a plány vypracoval Inž. Leopold Hemala, stavitel v Křižanově.

Stroje jsou od firmy: L. Schifauer, továrna na stroje, kotlárna a slévárna v Klatovech.

         Správcem lihovaru jmenován Jan Vítek z Nového Veselí, který od počátku srpna 1929 vede dozor při stavbě.

         Při lihovaru zřízeny též dvoje vanové lázně pro obecenstvo.

Ve dnech 28 a 29 září 1929 uspořádána v obytných místnostech lihovaru výstava obilí, brambor, ovoce a zeleniny. Výstava byla okolními vystavovateli hojně obeslána.    Ze vzdálenějších vystavovatelů jmenuji: Andrlík, zahradník z Nového Města, vystavuje květiny - hlavně jiřiny. Státní pokusný ústav v Domanínku (Inž. Jaroslav Tobyáš) vystavuje len, obilí a brambory.

         Počátkem října začali hospodáři - členové navážeti brambory, které byly váženy   na obecní váze, protože mostní váha u lihovaru dostavena teprve 10. října 1929.

S montáží strojů začato 8. října 1929.

 

 

Jiné průmyslové závody

         Adolf Sláma, stolař v čís. 67 rozšířil po světové válce svůj závod stolařský; začal dodávati nebarvený nábytek velkým firmám, hlavně do Brna. Poněvadž dílna v čís. 67 nedostačovala, postavil v roku 1927 pod hrází rybníka u kostela jednopatrovou stolařskou dílnu. Nyní je majitelem jeho syn Miloš Sláma.

         Druhá stolařská firma je v čís. 45. Domek tento koupil v r. 1923 František Švanda, mistr stolařský, zakoupil stolařské stroje a zařídil dílnu. Dodává také nebarvený nábytek větším firmám.

         Třetí stolařskou dílnu má  čís. 59 Frant. Kozel. Všechny tři firmy pracují elektrickým pohonem.

V obci jsou dva kováři: Benedikt Kadlec č. 25 si v roku 1928 postavil novou kovárnu čís. 80.

František Major má kovárnu v čís. 7.

Dva strojní zámečníci mají dílny v čís. 52 Josef Mach a v čís. 81 Josef Chládek.

         Josef Ptáček,obchodník smíšeným zbožím čís. 69 zřídil při křižovatce silnic k Milovům a Blatinám cihelnu a v roku 1929 pálil cihly ve 3 pecích.

V osadě Milovy, Moravské, která patří k obci Německému je pila na řezání desek poháněná vodní silou z rybníka. Patří panství novoměstskému.

Obecní váha mostní na náměstí postavena asi r. 1910.

 

         Nové domy

Fara českobratrské církve evangelické čís. 60 byla postavena v roku 1896 - 97.                         Škola evangelická „dolní" č. 96 postavena v r . 1898.

            Peňáz, vyučený kolář, pracoval v Samíkovicích pošta Rouchovany u Mor. Krumlova   a přišel odtud do Německého, kde žil v nájmu. Rád si zavdal kořalky - opil se - a nadával. Lidé mu říkali dle místa odkud se přistěhoval „Samíkovský" k rozlišení mezi několika Peňázy v obci. Stalo se, že kolem roku 1900 nikdo nechtěl „ Šamíkovského" vzíti do nájmu. Rozhodl se tedy k svépomoci: Vystavěl si za přispění tesaře Štůly na obecních pastviskách chaloupku. Potřebný kámen nalezl v okolí a dříví v obecním lese. Později přistavěl ještě větší část chalupy a udělal si zahrádku. Takto vzniklá chalupa byla nazvána po svém staviteli    „v Šamíkovicích". Protože obec ničeho nenamítal, stal se Peňáz majitelem domku i zahrádky a nyní je majitelem Kozel, který si vzal za manželku dceru „Šamíkovského". Domek dostal číslo 23 po vyhořelém domku Josefa Kadlece, který nebyl již postaven.
            Starý domek č. 71 koupil po smrti Jana Havliše, řezníka, od jeho syna Jana Havliše, majitele domku a a tehdy i hostince čís. 50, vídeňský obchodník zeleninou Havriš. Starý domek zboural a postavil nový domek s krámem a dal jej připsati své družce Cecilii Baštové. Syn jejich Jan Štursa má zde nyní zřízeno řeznictví a uzenářství.
            Čís. 84 byla pazderka při statku čís. 6. Při rozprodeji statku koupi tuto pazderku Dvořák, zelinář. Pazderka v r. 1914 vyhořela a nebyla již postavena. Roku 1908 vyhořela obecnímu hajnému stodola. Na jejím místě začal hajný stavěti domek, který dostavěl                    po několika letech teprve jeho syn Cyril, dělník v brněnské „Zbrojovce" a je nyní majitelem domku. Domek potom dostal domovní číslo 84 po nevystavěné pazderce. Hajný Křivánek žije dosud jako obecní hajný.
            Roku 1924 postavil na zahradě od Jos. Ptáčka koupené jednopatrový obchodní dům Otto Dostál, obchodník střižním zbožím. Dům obdržel čís. 87 (které měla Boháčkova pazderka u čís. 17 a nebyla od vyhoření  (od blesku) postavena).
            Roku 1925 postaven domek čís. 97 na zahradě Františka Juránka čís. 19, v němž bydlí pisatel této kroniky.
            Roku 1927 koupil od Jana Jelínka, obuvníka, domek čís. 54 obchodník střižním zbožím Josef Scheib, zboural jej a postavil jednopatrový obchodní dům.
Roku 1927 postavil stolař Adolf Sláma novou jednopatrovou dílnu, která dostala čís. 98.
Téhož roku 1927 zboural Josef Boháček čís. 17 starý sešlý výměnek čís. 80 a na témž místě postavil velkou stodolu a chlévy pro vepře. - Domovní čís. 80 dostala nově postavená kovárna Benedikta Kadlece v roce 1928. Roku 1927 postaveno skladiště „Hospodářského družstva" a dostalo čís. 100.
            Roku 1927 - 28 postaven po požáru hotel „Záložna" čís. 73. Roku 1928 z bývalé stodoly postavil Jos. Ptáček domek pro četnickou stanici, který dostal čís. 99 a kam se téhož roku četnická stanice odstěhovala z čís. 64. Roku 1928 zboural krejčí František Zelený chalupu č. 10 (koupena po kostelníku Nádvorníkovi) a postavil nový domek čís. 10.
            Roku 1928 postavil Benedikt Kadlec, kovář č. 25 novou kovárnu s bytem                          v I. poschodí na obecním pozemku. Domek dostal číslo 80.
            Roku 1929 postavil Jos. Dokoupil, mistr pokryvačský na pozemku koupeném od obce (10 Kč na l m2) jednopatrový dům, který má v přízemí autogaráže a v poschodí byty.                     Dům dostal čís. domovní 102
Roku 1929 vystavěl Jaroslav Dobrovolný, rychtář, nad stodůlkou u rychty obytné místnosti a nový tento domek dostal číslo domovní 101.
Roku 1928 Kučera Bohumil rolník č. 44 vystavěl na obytném stavení polopatro                    a zřídil zde byt.
V roku 1928 - 29 opravil (vyzdil) chalupu č. 16 Albert Brendler žijící v Praze,   šéf příděl. oddělení Svazu lihovarů.
Roku 1929 František Kučera, který se právě přiženil do čís. 1, zvedl obytné stavení   o polopatro.
Roku 1929 postaven „Družstevní lihovar" a dostal číslo domovní 103.
Vladimír Zelený, krejčí, majitel vyhořelého domu čís. 76 počal v září se stavbou tohoto domu a staví jej jednoposchoďový s krámem a výkladními skříněmi.
Majitel vyhořelého domu čís. 6 Pavel Dobrovolný, výměnkář, v říjnu a listopadu dal na tento dům na staré zdi novou vazbu a střechu taškami krytou.
 
 
Pomník národního osvobození
postaven v roku 1925 sochařským mistrem Pelikánem na náměstí. Na postavení pomníku podniknuta sbírka v Německém (jen u evangelíků,  z katolíků přispěli jenom někteří)                      a okolních vesnicích.
Výsledek sbírky byl:
            Sbírka v Německém 7273 Kč, ve Waldorfě 610 Kč, v Blatinách 425 Kč, v Kadově 415 Kč, v Samotíně 269 Kč, ve Vříšti 241 Kč, ve Spělkově 105 Kč, v Krásném 50 Kč.
            Spolek agrárního sdružení dal 1000 Kč
            Kostnická jednota           ---      500 Kč
            Občanská záložna           ---    2000 Kč
            Těl.jednota „Sokol"        ---    2000 Kč
            Místní odbor Národní Jednoty  1000 Kč
            Drobné dary           ---                523 Kč
            Obec přispěla         ---              3000 Kč
            O slavnosti odhalení vybráno  4 956 Kč
                             Celkem                  24 367 Kč
 
Mistru Pelikánovi vyplaceno 14 000 Kč.
Ostatní výlohy: základ, betonování, dovoz, nádenické práce, mříž, takže celkem stál pomník asi 19 000 Kč. Zbytek asi 5000 Kč uložen v Občanské záložně na udržování pomníku.                  Do základu pomníku vloženy v zaletované schránce listiny jednající o vzniku pomníku,                    o vojácích, legionářích a padlých z Německého za světové války......
 
 
            Odměření obecních pozemků
Roku 1867 dne 7. srpna dala obec odměřiti obecní pozemky, které měli sousedé přiorány atd. a osádovati; přiorané nebo užívané pozemky byly majitelům prodány za 5 krejcarů (čtvereční sáh) a tito měli zaplatiti vzniklé útraty. Měřičské práce vykonal inženýr Weiser z Tišňova.
 
            Obecní policajt a pořádník
Od 1. ledna 1868 ustanoven Josef Mička, domkař čís. 23. obecním policajtem a pořádníkem za roční plat 30 zl r.č.
            V roku 1878 policajt a pořádník Jos. Mička pronajal od obce vybírání poplatků  o výročních trzích v Německém za částku 25 zl ročně. Po něm stal se obecním policajtem Tomáš Sláma, který do té doby 7 roků jezdil s poštou. Od roku 1929 ustanoven Jindřich Najmon čís.18.
 
            Obecní dům čís. 62

V roku 1926 koupila obec od Libuše Línkové, dcery zámečníka a strojníka Josefa Línka, který odešel do Ameriky a tam zemřel, dům čís. 62 s pozemky za 57 tisíc Kč. V roku 1928 prodala obec od tohoto domu část pozemků 1ha 70a 77 m2 za 14 200 Kč ve veřejné dražbě. Zemský výbor povolil, aby obec těchto peněz 14 200 Kč použila na částečnou úhradu kupní ceny 57 000 Kč. Ostatní pozemky ponechány v majetku obce a zalesněny. Libuše Linková    je nyní provdána v Telecím.

Od počátku roku 1928 pronajal některé místnosti v ¨čísle 62 Jaroslav Lorenc, drogista    a otevřel drogerii. Jednu místnost si obec ponechala jako obecní ka 

ncelář. Ostatní místnosti mají pronajaty: Ludvík Dobiáš, krejčí - Kakač Josef  listonoš.

přidat komentář